diary

Jak jsem zestárla

13. prosince 2012 v 10:41 | Lenka
Už je to tak - je ze mě mrtvola. Dneska už můžu vyrazit do klubu a chlastat. Ne, že bych to chtěla udělat, ale člověk má zase otevřenější obzory. :D Změnu žádnou nevidím, škoda, bodla by mi. Ale včera jsem si řekla, že ode dneška budu jiný člověk, že budu společenštější, přátelštější, sebevědomější... Tak mi držte palce, ať se mi to povede.

Dlouho jsem se vám neozvala. Zatím probíhá velmi hektické období, učitelé nám dost nakládají, ale dá se to zvládnout. Čtvrtého jsme měli vystoupení se zpěvem. Šla jsem po čtvrté ze semináře chemie, natěšená, že jsem rozpoznala správný iont v roztoku. Došla jsem do sálu ZUŠky, kde se zkoušelo, a paní učitelka mě seřvala, že jdu o dvě hodiny později. Kdo mi říkal, že je zkouška od půl třetí? Podle mě nikdo, ale třeba mám jenom špatnou paměť.

V listopadu jsme hráli (celá škola - každá třída jiné téma) divadla k výročí 17. listopadu. My jako třeťáci jsme měli ztvárnit 17. listopad 1989. Vyhráli jsme!! Máme dort!! Bylo to asi tím, že jsme na konci vytahovali aféry z dnešní doby. Na vystoupení pro veřejnost jsem teda fotila. Čekala jsem, že mi vyjde ještě míň fotek, protože mi foťák po pár snímcích začal hlásit, že je skoro vybitý, tak jsem fotila jen minimálně. Vím, jsem blbá, že jsem ho předtím nenabila. Nicméně mám asi třicet upravených, vcelku ostrých fotek.

Musím přemýšlet, co se vlastně za dobu, co jsem tu nepsala, přihodilo. Minulý výkend, jsme s kámoškou pořádaly oslavu našich narozenin. Nejdřív jsem z toho byla docela zdrblá, protože jsem nemohla pozvat jedinýho člověka, kterého bych tam opravdu chtěla. Teoreticky jsem mohla, ale už vidim, jak by to dopadlo. Takže jsme tam měly kamarády ze třídy, bylo to nakonec fajn, skákali jsme na tanečních podložkách, hráli hry, fotbálek, jedli jsme, jedli jsme.....jedli jsme. Dostala jsem úžasnej dort s Nikonem D5100 navrchu :D, opravdu parádní!!! Kámoška zase dostala dort s gymnastkou v poloze, kterou dělala na jedné fotce. No a taky jsme dostaly spoustu dárků, chtěla jsem se tomu vyhnout, ale nešlo to! :D Donutili mě k tomu!

Pokračování příště.

Jsem dřevorubec a toto je má kořist!!

22. října 2012 v 22:11 | Lenka
Poslušně hlásím, že jsem se dokopala něco napsat!

Vypadá to, že informace a fotky z Francie ještě chvíli nebudou, protože mám teď trochu šrumec kolem školy. Tak třeba dneska jsme psali tři písemky, domů jsem přijela včera, takže jsem nic moc neuměla. Zítra jsou další dvě, společenské vědy a chemie. Nicméně vám aspoň stručně napíšu, co jsem dělala o víkendu.

V pátek jsme s kamarády odjeli na hudební akci (soutěž) Múzička, kde jsme doprovázeli menší děcka. Na zkoušce v pátek večer to vypadalo katastrofálně, ale v sobotu do děcka zazpívala docela hezky. Potom byl takový vzpomínkový program ku příležitosti 20. výročí konání Múzičky. Na poslední chvíli jsme byli pověřeni zahrát s kapelou jednu naši písničku, kterou naše zpěvačka zpívala před dvěma lety. Celkem na nervy, ale zvládli jsme to obstojně.

Největší legraci jsem si užila po tomto programu, kdy jsme čekali na vyhlášení výsledků. Seděli jsme v sále a začali hrát flašku. Nejprve měl jeden kluk oběhnout dvakrát dvůr bez trička, přičemž tam bylo celkem dost lidí, které znal, ale on je to takovej prdloun, takže mu to snad ani nevadilo :). Pak ještě jeden kluk vyznával lásku. A nakonec vyšla řada i na mě. To, že jsem se na poslední chvíli flašce vyhla, mě nezachránilo.

Kuba, který před chvílí žádal o ruku, mi dal do ruky dvě prkna: "Tohle si vezmeš, půjdeš k hlavní silnici (v Praze), zamáváš tím na deset aut a budeš při tom křičet 'Jsem dřevorubec a toto je má kořist!'" :D Tak jsme šli k hlavní silnici, ostatní mi pomohli křičet, takže jsme mohli vypadat jako banda pořádných ťulpasů :), zakončili jsme to zamáváním na projíždějící autobus a šli jsme na vyhlášení.

Dětičky dostaly (protože byly samy ve své kategorii) čestné uznání a Merci. Pak jsme brouzdali po Václaváku, konkrétně jsme mířili do McDonaldu. Nechala jsem si v autě bundu, takže jsem drkotala zuby v sáčku s tříčtvrtečním rukávem, ne ale nebylo to tak hrozné. My jsme potom s kamarády odjeli do Hradce, kde jsme přespali. Cestou nás odchytli policajti stylem, že začali za námi blikat. "Není jich tam nějak moc?" - "Ne, je jich akorát." "Nemáte nějaké zkušenosti s drogami?" ptali se kamaráda.

Na cestě domů v neděli jsem si mohla chvíli zařídit. Zvýšila jsem si svou nejvyšší rychlost na něco přes sedmdesát a oddychla si, že proti mně jela jenom tři auta.

That's it. C'est ca. Neřešte prosím chyby ani to, že opakuju slova, sloveso být raději nepočítejte, pravidla pro psaní přímé řeči nehledejte, na kompoziční stránku nehleďte.
Nemám slohovou náladu. Děkuji za pochopení.

Lenka

Marťané a jiné bizarnosti a radosti

14. srpna 2012 v 19:09 | Lenka
V posledních dnech slýchám samé vtipné zprávy. Včera mě rozesmály novinky na seznamu, když popisovaly přání amerického prezidenta Obamy, aby mu dali vědci ihned telefonicky vědět, až zkontaktují marťany. Ježkovy voči, kde to žijem? Možná je to jen chorobnou potřebou Amerianů zachraňovat svět. Když budou marťané zlí, Obama jim zakroutí krkem a lidstvo přežije. Pokud budou mírumilovní, Obama jim krkem zakroutí stejně a řekne, že nás chtěli zničit. A pokud žádní marťané nebudou,...budou. Ne, já nemám nic proti Američanům a jejich výzkumům, jen mě to velmi pobavilo.

Dále mě překvapila správná odpověď na otázku v Dobyvateli: "Od kolika let je ve Vatikánu povolený sex?" Říkala jsem si, no tak tam to bude asi o dost víc než tady a dala jsem 21. O to byl můj pohled překvapenější, když jsem uviděla číslo 12. Cože? Tohle už mi přijde vážně zvrhlý. Malý dítě, kterýmu teprve dorůstají zuby, a už by mělo...no to snad ne.

A před chvílí mě nadchl komentář pratety k mé profilové fotce na facebooku: "Hezcí lidé to mají v životě lehčí." Ještě jsem nepřišla na to, co jí odpovědět :D. Asi nic, budu dělat, že jsem si toho nevšimla :D...

Do téhle doby jsem měla v nadpisu jen bizarnosti, "a radosti" jsem se teď rozhodla přidat a sdělit vám, jak je dneska krásně, jak jsem běžela indiánským během (běh, chůze, běh, chůze) až k asi dva kilometry vzdálenému lesu a užívala si toho, jak si vítr (NE, nenapsala jsem před chvílí výtr!) pohrává s mými vlasy, jak mi sluníčko svítí do tváře. Byla to opravdu nádhera, dokonce i Bessy vypadala, že si to vychutnává. V poli sice zase něco chňapla, ale budiž jí odpuštěno. Asi budu chodit běhat častěji.

Jinak další moje radost spočívá v tom, že naši jsou spolu na dovolené u moře. Ne, že bych se až tak radovala z toho, že tu jsme s bráchy sami, i když je to taky dobrý, ale spíš jsem nadšená z toho, že jsou naši spolu. Před čtrnácti dny to skoro vypadalo na rozvod a najednou jsou k sobě milí. To mi připomíná citát, který mám v menu. "My child, you worry too much. I've got this, remember? 'Love, your Dad God." Pro mě velmi výstižný.

Mějte se krásně,
užívejte si slunečných dnů :)

Buongiorno, kolik ti je let?

7. srpna 2012 v 23:07 | Lenka
Pokračování z dovolené

Po nastěhování do stanu ihned k moři. Krásně se pohupuje, užít si to, než přijdou slibované bouřky a moře se rozbouří. Pláží pochodují Marokánci, nejspíš ilegálně přistěhovaní, nabízí náušnice, šaty, plavky... Těžké je odmítnout, drží se vás jako klíště... "no no no, grazie", "skoro zadármo, hezké", "no no", "na nohu? zkusit?", "grazie", "ne?", "..." Lehnout si, zabořit hlavu do ručníku a nechat je odejít.

Večer hrajeme aktivity, pro pobavení celého kempu. Před stanem se nám promenáduje šamponek v černo-zlatých trenýrkách. Naše čtrnáctiletá spolucestující je z něj "navětvi", nám ostatním je špatně. Ale jo, třeba z něj bude v pětadvaceti hezkej chlap, škoda, že mu tolik ještě není.

V pondělí přišly velké vlny. Dovádění v moři. Večer na koktejl párty. Objednala jsem si ovocný, celkem dobrý, pak za mnou přijde mamka, že jí dali kokosový, jestli si to nechci vyměnit. Nakonec souhlasím, aby si mamka taky trochu pochutnala. Kokosový koktejl je příšerný. Krom kokosu a cukru není nic cítit.

Hned vedle našeho stanu byl kempový bar. Šly jsme na zmrzlinu. Poznaly jsme tam, jak jsme na konci pobytu zjistily, majitele kempu, Miguele. Sympaťák :). Dozvěděli jsme se, že má přítelkyni v Olomouci a taky tam přes zimu bydlí. Uměl tedy parádně česky.

Středa byla ve znamení Aktivit a diskotéky. I když nesnáším diskotéky, nakonec jsem si šla zatancovat asi na tři písničky. Měli jste vidět naši extra sestavu!! :D Byla ala domácí práce, jen si to zkuste představit. Perete prádlo na valše, mácháte, ždímete, věšíte a natahujete. Prostě sranda. Pak stereotypní šlapání zelí na písně typu tuc tuc tuc... a radši jsem odešla. Moje smůla, potom tam pro holky přišli animátoři, mezi nimi jeden hrózně hezkej...

pokračování zase jindy, fotky dodám :-)

Itálie zdraví Česko :)

26. července 2012 v 20:16 | Lenka
Buonasera! :)

Nečekala jsem to, ale nakonec píšu dřív, protože si teta vzala notebook. Je to výhodné, protože aspoň nezapomenu, co chci napsat.

Odjížděli jsme v pátek 20. července. Svozovým autobusem jsme dojeli do Brna a poté dálkovým přes Rakousko do Itálie. Rakousko je krásná země, mají spousty zelených ploch, lesů, čisté záchody na benzínce :D, Mozartovy koule kam se podíváte, pětikilové Nutelly...ne dobře, konec s jídlem. Všude spousta větrných elektráren, obrovských. Jinak fotky by Fujifilm, který už je značně jetý, no ale slouží...


Asi po osmi hodinách jsme dojeli do Alp. Nádhera! Všude kolem krásné hory, skály, lesy, skalní potůčky. Přišla mi sms. My už jsme v Itálii! Říčky jsou téměř bílé, nejspíš tím, jak omílají skály. Po nějaké době jsme stavěli na pumpě asi 40 km od Benátek. Nutná návštěva záchodů. Vyjdu ven a najednou k nám běží moje nejlepší kamarádka s rodinou. COŽE? :D Doteď to nechápu, jak jsme se tam tak sešli. Ještě před dovolenou jsme si dělaly o tom s kámoškou srandu, že se třeba potkáme. Tak jsme se vyfotili, abychom si byli jistí, že se to opravdu stalo, oni pak jeli do Benátek a my se vydali na naši dlouhou cestu na jih Itálie. (Gargáno)

No to byla noc. Celá polámaná se pajdám na benzínku, nasazuju čočky, čistím si zuby. Vyjdu, konečně vidím...moře! Kolem těžký, vlhký vzduch a sluníčko už v pět ráno pořádně sálá. Itálie nemá nijak zajímavé krajiny. Všude kolem pole, stromy vysázené do řad, olivovníky, rajčata, víno... Kolem sedmé jsme dojeli do našeho kempu. Na zemi opřená o spacák jsem se konečně mohla vyspat. Dostali jsme stan, no...pro šest lidí nic moc extra, ale žijem...

Pokračování příště. :)
Lenka

Hola hola Itálie volá

19. července 2012 v 21:08 | Lenka
Sice volá stan a společné sprchy, ale je to přecejen moře! Zítra ráno odjíždíme do Brna na autobus a odtud už tradá do jižní Itálie. Jen mě mrzí, že se nepodívám do Říma. Aspoň pár fotek udělat... No stejně s sebou táhnu domácí Fujifilm, svého miláčka radši do kempu vozit nebudu.

Jinak dnes parádní zkouška kapely! ♥

Mějte se tu krásně a já se ozvu zase v srpnu.

http://i.idnes.cz/10/062/gal/TOM33d39e_apulie_0010503734.jpg

zdroj: i.idnes.cz

I heart Postcrossing :)

18. července 2012 v 18:29 | Lenka
Pěkný den vážení a milí

Dneska bych se s vámi ráda podělila o jednu super stránku.


Pro ty, kdo netušíte, o co jde: jde o to, že pomocí této stránky můžete posílat a dostávat pohledy z celého světa. Nejdřív se musíte zaregistrovat, poté můžete naráz odeslat max. 5 pohledů na adresy, které vám přijdou e-mailem. Na pohled napíšete ID, které je velmi důležité, aby se vám pohled započítal a mohli jste dále posílat a dostávat dopisy.

Jakmile to jde, osoba, která obdržela váš pohled, zapíše ID na web a vy můžete odeslat další poled, navýší se vám číslo odeslaných, ale také budete zařazeni do oběhu, abyste mohli obdržet pohled od někoho jiného.

Je to zkrátka zábava, procvičíte si při tom angličtinu, můžete se seznámit s novými lidmi. Kdo by nechtěl dostávat pohledy třeba z Nového Zélandu, USA, Japonska...

Já jsem teprve začala, dneska jsem byla dát na poštu prvních pět dopisů - do Německa, Ruska, USA, Nizozemí a Polska. Sháněla jsem pro Rusku Krtečka, protože ještě specielně píše na profilu, že pokud jsme někdo z Česka, ať jí ho pošlem, ale v našem zapadákově ho neměli, tak tam má Hurvínka :D.

Chtěla jsem vám dát vědět o těchto možnostech, třeba to někoho nadchne stejně jako mne :).

"Čau, taky poslouchám toho Kryla" aneb Klus improvizuje :)

6. července 2012 v 11:35 | PhoReal
Ještě z Tomášova divadelního turné. Jentak se mi ho nepoštěstí vidět, vzhledem k tomu, že většinou vystupuje v sobotu a to já mám jiný zájmy. No tak jsem si ho nahrála, tohle je kratší impro, mám ještě asi dvě další, ale zatím ne na youtube, tak někdy jindy.

Dřív když jsem Kluse neznala, tak jsem nechápala, jak se někomu může jeho muzika líbit, když to nemá ani pořádnou melodii, dobře, melodii to většinou kdovíjak propracovanou nemá, ale ta slova jsou perfektní! :) Sranda, kámoška říkala, že pozoruje, jak si všichni nejdřív oblíbí některé písničky a potom až další. U mě to prý bylo jako u ostatních - VeSmíru, Nina, Marie, Navěky. Teď už se mi líbí snad všechno, krom Šamana teda :D.


 
 

Reklama
Reklama