Říjen 2012

Pondělí ve Francii

25. října 2012 v 18:57 | Lenka |  others

Tak konečně slibované fotky z Francie!

Přijeli jsme v neděli dopoledne, ještě ten den nás vytáhli na tři hodiny do bazénu, byla jsem utahaná jako kotě.

Pondělí: Byli jsme přivítáni panem starostou na radnici v Bitche. Přichystali parádní občerstvení. Poté nám Francouzi ukázali svou školu, což je víceméně sterilní krabice. V místní kavárně jsme hráli UNO a pak jsme šli na oběd do jídelny. Vyznamenali se, protože k hlavnímu jídlu jsme si mohli vzít i ovoce, salát a dezert. Kolem půl druhé jsme se vydali na Citadelu, která se tu tyčí na poměrně velkém kopci. U brány jsme dostali sluchátka, do kterého nám jel komentář v angličtině. V podzemí bylo promítání filmu o citadele za Prusko-Francouzské války. I když jsem moc nerozuměla, bylo to celkem zajímavé. Večer jsme pak šly na párty k Borisovi, což je baleťák, u kterého bydlel spolužák. Myslím, že podle zájmu jste jistě poznali, jakým směrem je orientovaný. :D Vtipné je, že má dvojče a i když je od sebe vzhledově témeř nerozeznáte, chováním jsou úplně odlišní.

Na fotce kostel v Bitche.

Jsem dřevorubec a toto je má kořist!!

22. října 2012 v 22:11 | Lenka |  diary
Poslušně hlásím, že jsem se dokopala něco napsat!

Vypadá to, že informace a fotky z Francie ještě chvíli nebudou, protože mám teď trochu šrumec kolem školy. Tak třeba dneska jsme psali tři písemky, domů jsem přijela včera, takže jsem nic moc neuměla. Zítra jsou další dvě, společenské vědy a chemie. Nicméně vám aspoň stručně napíšu, co jsem dělala o víkendu.

V pátek jsme s kamarády odjeli na hudební akci (soutěž) Múzička, kde jsme doprovázeli menší děcka. Na zkoušce v pátek večer to vypadalo katastrofálně, ale v sobotu do děcka zazpívala docela hezky. Potom byl takový vzpomínkový program ku příležitosti 20. výročí konání Múzičky. Na poslední chvíli jsme byli pověřeni zahrát s kapelou jednu naši písničku, kterou naše zpěvačka zpívala před dvěma lety. Celkem na nervy, ale zvládli jsme to obstojně.

Největší legraci jsem si užila po tomto programu, kdy jsme čekali na vyhlášení výsledků. Seděli jsme v sále a začali hrát flašku. Nejprve měl jeden kluk oběhnout dvakrát dvůr bez trička, přičemž tam bylo celkem dost lidí, které znal, ale on je to takovej prdloun, takže mu to snad ani nevadilo :). Pak ještě jeden kluk vyznával lásku. A nakonec vyšla řada i na mě. To, že jsem se na poslední chvíli flašce vyhla, mě nezachránilo.

Kuba, který před chvílí žádal o ruku, mi dal do ruky dvě prkna: "Tohle si vezmeš, půjdeš k hlavní silnici (v Praze), zamáváš tím na deset aut a budeš při tom křičet 'Jsem dřevorubec a toto je má kořist!'" :D Tak jsme šli k hlavní silnici, ostatní mi pomohli křičet, takže jsme mohli vypadat jako banda pořádných ťulpasů :), zakončili jsme to zamáváním na projíždějící autobus a šli jsme na vyhlášení.

Dětičky dostaly (protože byly samy ve své kategorii) čestné uznání a Merci. Pak jsme brouzdali po Václaváku, konkrétně jsme mířili do McDonaldu. Nechala jsem si v autě bundu, takže jsem drkotala zuby v sáčku s tříčtvrtečním rukávem, ne ale nebylo to tak hrozné. My jsme potom s kamarády odjeli do Hradce, kde jsme přespali. Cestou nás odchytli policajti stylem, že začali za námi blikat. "Není jich tam nějak moc?" - "Ne, je jich akorát." "Nemáte nějaké zkušenosti s drogami?" ptali se kamaráda.

Na cestě domů v neděli jsem si mohla chvíli zařídit. Zvýšila jsem si svou nejvyšší rychlost na něco přes sedmdesát a oddychla si, že proti mně jela jenom tři auta.

That's it. C'est ca. Neřešte prosím chyby ani to, že opakuju slova, sloveso být raději nepočítejte, pravidla pro psaní přímé řeči nehledejte, na kompoziční stránku nehleďte.
Nemám slohovou náladu. Děkuji za pochopení.

Lenka